KVIFF-2017-filmovy-festival

KVIFF 2017 – filmový festival

Karlovy Vary a Mája už nechce být v Praze

Uplně sponatánně jsme ke konci června rozhodla, že nechci letos zmeškat Vary a vzhledem k tomu, že jsem neměla parťáka na cesty, rozhodla jsem se ukecat F. Vůbec jsme netušila, jestli jsou filmy promítané i s cizími titulky, ale selským rozumem jsme předpokládala, že mezinárodní filmový festival nemůže být jen česky. Tohle s pár dalšími argumenty jsem po práci přednesla F. a on k mé radosti souhlasil.
Přípravala letos neproběhla žádná, potuchy o filmech jsem neměla a vlastně mi to ani nevadilo (a to já jsem celkem plánovač).

Vary a Axolotl Overkill

Do Varů jsme se vydali v neděli po obědě a já po dvaceti minutách nechala F. raději řídit. Naladila jsem oblíbenou muziku a jen pozorovala jak se ženeme do čím dál tím víc do zamračené krajiny. Ve Varech jsme si zaplatili kemp a postavili stan, jak jsme později zjistili – z kopce a na kořeni. Vydali jsme se do města a zařídili si akreditaci.
Posilněni kávou jsme se vydali sednout si do fronty na film Axolotl – overkill. Na film jsme se dostali, a i když jsme museli sedět na zemi, vůbec nám to nevadilo. Film je poněkud excentrický, moc nevím, co si o něm mám myslet. S těmito myšlenkami jsme se vydali na jídlo a víno.

Vary a film Menaše

F. druhý den ráno musel pracovat a tak jsme se usídlili v kavárně, kde jsme i posnídali. Na programu byl starý japonský film, z kterého byl F. nadšený, já už tolik ne. Ale to možná bylo tím, že jsem to nepochopila. Po filmu jsme měli čas než jsme se museli vydat do řady na další film a tak jsme si dali kafe a já F. ukázala krásy Varů, které ještě neznal. Odpoledne jsme shlédli film Menaše, který se zabýval vztahem ortodoxního žida k jeho víře a synovi. Z filmu jsme nebyl nadšen ani jeden, je to zajímavý pohled do světa op kterém moc nevíme, přesto je to film velmi vláčný a vlastně se v něm nic nestane.
Zbytek dne jsme strávili procházkami, kávou a pojídáním oplatek.

Vary a rozbitý počítač

Třetí den se nám zkomplikoval hned ráno, kdy se F. rozbila myš k notebooku a bez ní nemohl nic. Tak jsme po Varech sháněli myš až jsme se doistali do obchodního centra, kde jsme myš opatřili a dali si tam obrovskou snídani za pouhých šedesát korun. Já jsme nemohla v tu cvíli být šťastnější. Vrátili jsme se zpět do centra a vyseděli si frontu na film Čára, který nás ze všech filmů nadchl nejvíce. Přemýšeleli jsme na jaký další film se vydáme, když jsme náhodou pootkali naše franouzské známe a šli s nimi tedy na oběd. Odpoledne už jsme si dali jen klasickou oplatku a vydali se zpátky k domovu.

Napsat komentář